Pompeje: co pohřbil Vesuv a co se v nich našlo

Pompeje nezalila láva, erupce roku 79 žádnou nevyprodukovala. Datum 24. srpna dnes většina badatelů zpochybňuje. A sádrové odlitky, které se sto let vykládaly jako matky s dětmi, ukázala analýza DNA jako něco úplně jiného.

Ve zkratce

• Erupce byla explozivní, žádné lávové proudy nevznikly.
• Město zasypaly pemzové lapilli, vrstva dosáhla až 2,8 metru.
• Datum 24. srpna stojí na jediném rukopisném čtení Pliniova dopisu.
• Nápis uhlem nalezený při výkopech ukazuje na 17. říjen.
• Nalezeno bylo přes tisíc obětí, odlitků existuje něco přes sto.
• DNA ze 14 odlitků vyvrátila zavedené výklady o rodinách.
• Zhruba třetina města zůstává záměrně nevykopaná.

Spor o datum

Datum 24. srpna zná každý. Pochází z dopisu Plinia mladšího historikovi Tacitovi, kde stojí latinské nonum kal. Septembres, tedy devátý den před zářijovými kalendami. Klíčovým svědkem je rukopis z 9. století.

Jenže rukopisná tradice není jednotná. Existují opisy, které měsíc vynechávají, tisk z roku 1474 má listopadové kalendy a tři další rukopisy mají také listopad. Část badatelů to považuje za porušené čtení původního nonum kal. Novembres, což by znamenalo 24. říjen.

Nápis uhlem

V roce 2018 oznámil archeologický park nález nápisu psaného uhlem na stěně domu, který obsahuje datum XVI K Nov, tedy šestnáctý den před listopadovými kalendami. V dnešním počítání jde o 17. říjen.

Argument archeologů zněl tak, že uhel je materiál křehký a pomíjivý, který by se na stěně dlouho neudržel, takže nápis vznikl krátce před erupcí. Nápis byl navíc nalezen v domě, jehož atrium se v době erupce zrovna přestavovalo.

Zajímavé je, co se stalo pak. Park později zveřejnil odlišné čtení téhož nápisu od odbornice z Pisy. Nová interpretace ale datovou část nemění, čte se dál jako 17. říjen. Mění se výklad toho, co následuje: místo dřívějšího čtení o nezřízeném přejídání se čte, že si kdosi vzal něco v olejové spíži.

Co mluví pro podzim a co proti

Spor ale uzavřený není. Monografie z roku 2022, která prošla celou rukopisnou tradici Pliniových dopisů, srpnové datum hájí. Podle jejího autora vzniklo alternativní datum ohýbáním porušeného čtení z nejméně spolehlivé rodiny rukopisů, a k nápisu uhlem namítá, že takové nápisy mohou vydržet velmi dlouho, pokud jsou chráněné před sluncem a deštěm. Váha důkazů dnes ukazuje spíš na podzim, jistota ale chybí.

Co město pohřbilo

Nejrozšířenější představa je láva valící se ulicemi. Ta je věcně vyloučená. Erupce byla explozivní, ne výlevná: vyprodukovala zhruba 3,6 kubického kilometru magmatu a žádné lávové proudy. Explozivní erupce Vesuvu jsou spojené s velmi viskózním magmatem bohatým na plyn, které místo tečení vyvrhuje pemzu, popel a lapilli.

Dvě fáze

Nejdřív přišla plinijská fáze, kdy udržovaný erupční sloup ukládal mocnou vrstvu bílých a potom šedých pemzových lapilli. Plinijský spad se dělí na dvanáct vrstev, sedm v bílé pemze a pět v šedé, a v Pompejích dosáhl mocnosti 2,8 metru.

Pak sloup zkolaboval a vygeneroval pyroklastické proudy, tedy hnané mraky horkého plynu a částic. Ty po sobě zanechaly mnohem tenčí vrstvu, místy jen kolem dvaceti centimetrů, ale byly to právě ony, co většinu obětí zabilo.

Časová osa

Podle nejnovější stratigrafické studie začaly na Pompeje kolem třinácté hodiny prvního dne padat bílé pemzové lapilli. Spad trval zhruba sedm hodin a pak přešel do šedé fáze. Ta skončila kolem sedmé hodiny druhého dne a pyroklastický proud dorazil brzy ráno, kolem osmé.

To je důležité pro druhý rozšířený omyl. Lidé v Pompejích nezemřeli okamžitě. Mezi začátkem spadu a příchodem smrtícího proudu uplynulo zhruba osmnáct hodin. Rozdíl mezi odhadem počtu obyvatel a počtem nalezených těl naznačuje, že většina lidí se zachránila útěkem.

Jak oběti zemřely

Tady se odborná literatura neshoduje a je poctivé to přiznat.

Výklad první: tepelný šok

Studie z roku 2010 zkoumala 93 sádrových odlitků z Pompejí, 37 těl z Oplontis a 78 koster z Herculanea a doplnila to laboratorním zahříváním kostí. Závěr: i na okraji proudu, zhruba deset kilometrů od jícnu, dosahovaly proudy nejméně 250 stupňů Celsia, což stačilo usmrtit během zlomku vteřiny. Autoři upozorňují, že 73 procent odlitků má životu podobnou pozici, kterou vykládají jako křeč po okamžité smrti, ne jako agónii při dušení.

Výklad druhý: udušení popelem

Studie z roku 2021 spočítala, že se proud nad Pompejemi udržel v průměru asi sedmnáct minut, a teplotu směsi plynu a částic odhadla asi na 115 stupňů. Vdechování jemného popela se dá přežít jen pár minut, takže rozhodujícím faktorem je podle nich délka expozice, ne teplota. Argumentují mimo jiné tím, že těla v Pompejích jsou neporušená, bez známek traumatu a s dochovaným oblečením.

Výklad třetí: zavalení

Nejnovější studie přidává mechanismus, o kterém se skoro nemluví. V jednom z domů byli nalezeni dva dospělí muži zavalení zřícenými příčkami, se zraněními typickými pro zavalení, ne pro tepelné působení. Erupci totiž doprovázela zemětřesení.

Proč je Herculaneum jiné

Herculaneum leželo blíž, asi sedm kilometrů od jícnu, a nezasypal ho pemzový spad. Přišly rovnou pyroklastické proudy a město skončilo pod zhruba dvaceti metry sopečného materiálu.

Teploty tam byly úplně jinde. První proud měl přes 550 stupňů, další vlny 465 až 390 a 350 až 315 stupňů. Na obětech jsou stopy okamžité smrti extrémním žárem: explodované a ohořelé lebky, popraskané a zuhelnatělé kosti. Ve dvanácti pobřežních komorách bylo nalezeno přibližně 350 koster.

Právě ten žár je paradoxně důvod, proč se v Herculaneu dochovalo to, co v Pompejích chybí. Organický materiál tam zuhelnatěl, místo aby shořel, takže se zachovalo dřevo, trámy, nábytek i svitky.

Odlitky a to, co ukázala DNA

Techniku vymyslel Giuseppe Fiorelli a výroba odlitků začala v roce 1863. Princip je jednoduchý: těla obětí se rozložila uvnitř ztvrdlé vrstvy popela a zanechala v ní dutiny. Fiorelli je vyplnil sádrou, nechal ztuhnout a okolní materiál opatrně odstranil. Vznikl tvar těla včetně polohy a detailů oblečení.

Odlitků ale existuje jen něco přes sto, zatímco obětí bylo nalezeno přes tisíc. Odlitek tedy máme u zlomku z nich.

Sto let starý omyl

V roce 2024 vyšla studie, která analyzovala DNA ze 14 z 86 odlitků procházejících restaurací. Výsledky obrátily zavedené příběhy naruby.

Studie zároveň zjistila, že obyvatelé Pompejí byli geneticky rozmanití a většina analyzovaných jedinců pocházela z nedávných přistěhovalců z východního Středomoří. Jeden z autorů to komentoval větou, která platí obecně: vyprávění postavená na omezených důkazech odrážejí spíš světonázor tehdejších badatelů než minulost.

Co se v Pompejích našlo a nepíše se o tom

Osmdesát stánků s teplým jídlem

Thermopolium byla nálevna nebo stánek s teplým jídlem a v Pompejích je jich známo zhruba osmdesát. Jedno z nich, prozkoumané v letech 2019 a 2020, má malovaný pult mimo jiné s vodní vílou na hippokampovi a se zvířaty, která se tam patrně prodávala. V zapuštěných nádobách se našly zbytky potravin.

Pekárna, která byla vězení

V roce 2023 oznámil park objev pekárny se zamřížovanými okny a s vyhloubenými drážkami v podlaze pro chod otroků a oslů u mlýnů. Ředitel parku to označil za nejotřesnější stránku antického otroctví. Není to malebná antika, kterou známe z pohlednic.

Nápisy na zdech

Nástěnné nápisy z Pompejí vydává samostatný svazek velkého korpusu latinských nápisů. První díl vyšel v roce 1871 a obsahoval 3 223 nápisů, další doplňky přidaly téměř čtyři tisíce a mezi lety 1952 a 1971 vyšly další zhruba dva tisíce. Je to jeden z největších souborů běžného, každodenního psaní, který z antiky máme.

Villa dei Misteri

Vykopaná byla v letech 1909 až 1910 a znovu 1929 až 1930. Její hlavní sál nese souvislou freskovou malbu přes tři stěny, jednu z nejlépe dochovaných antických maleb vůbec, s výjevem souvisejícím s dionýským kultem. Dnešní podoba vlysu pochází zhruba z let 80 až 70 před naším letopočtem, samotný komplex je starší. Součástí vily byl i provoz na výrobu vína.

Šest tvrzení o Pompejích, která neplatí

1. Že město zalila láva. Erupce byla explozivní a žádné lávové proudy nevyprodukovala.
2. Že všichni zemřeli hned. Mezi začátkem spadu a smrtícím proudem uplynulo zhruba osmnáct hodin.
3. Že se nikdo nezachránil. Rozdíl mezi odhadem populace a počtem nalezených těl ukazuje na masový útěk.
4. Že jistě víme datum. Nejlepší rukopisy říkají srpen, archeologie ukazuje na podzim, spor trvá.
5. Že odlitky ukazují rodiny. DNA to u zkoumaných případů nepotvrdila.
6. Že město bylo zapomenuté. Vraceli se tam přeživší i zloději a ve středověku tam fungovala pekárna.

Město nikdo úplně nezapomněl

Císař Titus vyčlenil prostředky na obnovu, ale rozsah škod to nedovolil. Přeživší si z domů vybírali svůj majetek a v dalších staletích se do města prokopávali zloději, kteří hloubili chodby pod vrstvou zpevněného popela. Otvory, které v ten čas proráželi ve stěnách, jsou dodnes vidět.

Město sloužilo i jako lom na mramorové obklady, kamenné bloky a olověné trubky. Ve středověku fungovala v zaklenuté místnosti nad zásypem pekárna a nedaleké lázně byly částečně znovu použity s hliněnými podlahami položenými na sopečném materiálu. Návrší se dál jmenovalo Civita.

Objevení, které nebylo objevením

Koncem 16. století vedl architekt Domenico Fontana přes lokalitu kanál odvádějící řeku a narazil na antické zdi s malbami a nápisy, aniž rozpoznal, o co jde. Systematické výkopy začaly až v roce 1748 a teprve v roce 1763 se našel nápis, který místo identifikoval jako Pompeje. Do té doby se kopalo v něčem, co nikdo neuměl pojmenovat.

Třetina zůstává pod zemí schválně

Přibližně dvě třetiny města jsou dnes odkryté, zhruba třetina zůstává záměrně pod povrchem. Nejnovější výkopy, které začaly v roce 2023, navíc nevznikly jako objevitelský projekt, ale jako součást zajišťování stěn výkopové fronty proti sesuvům a průsakům vody.

Ředitel parku k tomu řekl větu, která vysvětluje celou tu zdrženlivost: výkop je neopakovatelná událost, co je jednou vykopáno, zůstane vykopané navždy. Podobně opatrně se dnes přistupuje i k dalším antickým památkám, třeba k tomu, co se v Koloseu opravdu dělo. Další rozbory známých míst najdete v průvodci cestováním.

Časté otázky

Zalila Pompeje láva?

Nezalila. Erupce Vesuvu v roce 79 byla explozivní, ne výlevná, a nevyprodukovala žádné lávové proudy. Město zasypaly nejprve pemzové lapilli do mocnosti až 2,8 metru a pak přišly pyroklastické proudy, tedy hnané mraky horkého plynu a částic. Explozivní erupce Vesuvu jsou spojené s velmi viskózním magmatem bohatým na plyn.

Kdy Vesuv vybuchl?

Tradiční datum 24. srpna pochází z jednoho rukopisného čtení dopisu Plinia mladšího. Jiné rukopisy mají listopadové kalendy, což by znamenalo 24. říjen, a archeologické nálezy podzim podporují: nápis uhlem s datem 17. října, podzimní plody v domech, těžší oblečení na odlitcích a topné pánve. Váha důkazů dnes ukazuje spíš na podzim, ale spor uzavřený není.

Zemřeli všichni obyvatelé okamžitě?

Nezemřeli. Podle stratigrafické časové osy začal spad pemzy kolem třinácté hodiny prvního dne a smrtící pyroklastický proud dorazil až kolem osmé hodiny druhého dne, tedy zhruba o osmnáct hodin později. Rozdíl mezi odhadem počtu obyvatel a počtem nalezených těl navíc ukazuje, že se většina lidí zachránila útěkem.

Jak oběti zemřely?

Odborníci se neshodují. Jedna studie mluví o tepelném šoku při teplotách nejméně 250 stupňů a smrti během zlomku vteřiny, druhá o udušení jemným popelem při zhruba 115 stupních a expozici trvající asi sedmnáct minut. Nejnovější výzkum přidává třetí mechanismus, tedy zavalení při zemětřeseních, která erupci doprovázela.

Kolik lidí v Pompejích zemřelo?

Nalezeno bylo přes tisíc obětí, z toho 394 ve spodní vrstvě pemzového spadu a 650 ve vrstvách pyroklastických proudů. Odhad počtu obyvatel města se pohybuje řádově v desítkách tisíc a je to skutečně jen odhad. Sádrových odlitků existuje něco přes sto, tedy jen u zlomku nalezených obětí.

Co ukázala analýza DNA odlitků?

Že řada zavedených výkladů neplatí. U 14 analyzovaných odlitků se ukázalo, že postava se zlatým náramkem držící dítě, sto let popisovaná jako matka, byla nepříbuzný dospělý muž, že čtveřice považovaná za rodinu příbuzná nebyla a že dvojice vykládaná jako sestry obsahovala biologického muže. Studie také zjistila, že obyvatelé byli geneticky rozmanití, s většinovým původem ve východním Středomoří.

Čím se liší Herculaneum od Pompejí?

Leželo blíž, asi sedm kilometrů od jícnu, a nezasypal ho pemzový spad. Přišly rovnou pyroklastické proudy o teplotě přes 550 stupňů a město skončilo pod zhruba dvaceti metry materiálu. Na obětech jsou stopy okamžité smrti extrémním žárem. Zároveň tam ale organický materiál zuhelnatěl místo aby shořel, takže se zachovalo dřevo, nábytek i svitky, které v Pompejích nejsou.

Kolik z Pompejí je vykopáno?

Přibližně dvě třetiny města jsou odkryté a zhruba třetina zůstává záměrně pod povrchem. Není to nedostatkem prostředků, ale rozhodnutím. Ředitel parku to zdůvodňuje tím, že výkop je neopakovatelná událost a co je jednou vykopáno, zůstane vykopané navždy. Nejnovější výkopy vznikly jako součást zajišťování stěn proti sesuvům, ne jako objevitelský projekt.