Tomáš Baťa: jak vznikl koncern a co z legend platí
Firma byla do roka po založení na mizině a osmnáctiletý Tomáš Baťa převzal vedení s osmi tisíci zlatých dluhu. O osmatřicet let později měl koncern dva a půl tisíce prodejen ve čtyřiapadesáti zemích. Mezi tím leží jedno rozhodnutí, které se dodnes učí na obchodních školách, a řada legend, které se nedají doložit.
Ve zkratce
- Firma vznikla v září 1894, vklad tvořilo dědictví po matce. Za rok byla v dluzích.
- Plátěné baťovky byly poloviční hmotnosti proti běžné obuvi a dostupné i chudým.
- Cesta do Ameriky v roce 1904 přinesla organizaci práce, ne pásovou výrobu. Ta přišla až v roce 1927.
- V září 1922 snížil ceny na polovinu a první den prodal přes devětadevadesát tisíc párů.
- Od roku 1924 se zaměstnanci podíleli na zisku i na ztrátě své dílny.
- V roce 1932 měl koncern přes jedenatřicet tisíc zaměstnanců a prodejny ve čtyřiapadesáti zemích.
- Zahynul při letecké nehodě u Otrokovic v červenci 1932 ve věku šestapadesáti let.
Založení, které skoro hned skončilo
Tomáš Baťa se narodil v dubnu 1876 ve Zlíně jako příslušník sedmé generace ševcovské rodiny. Rod Baťů je na Zlínsku doložený od šestnáctého století a ševcovina se v něm dědila.
Živnostenský list dostali sourozenci Anna, Antonín a Tomáš v září 1894. Oprávnění bylo vydané na Antonína, protože osmnáctiletý Tomáš neměl dost tovaryšské praxe. Vklad tvořilo dědictví po matce, šest set zlatých. Role si rozdělili: Antonín výrobu, Tomáš prodej, Anna administrativu. Dílna měla deset dělníků a dalších zhruba čtyřicet lidí pracovalo doma.
Do roka byla firma v dluzích, které dosáhly osmi tisíc zlatých, a vedení převzal Tomáš. Splaceny byly v roce 1897. Tohle je docela podstatný detail, protože celý pozdější příběh se často vypráví jako přímočarý vzestup, a přitom hned na začátku stojí krach, kterému se firma vyhnula o vlásek.
Baťovky
Průlomem byla lehká plátěná obuv s koženou špičkou, podešví a detaily, jejíž převažující díl tvořila bavlněná tkanina. Vážila zhruba polovinu proti běžné obuvi, byla levná a rychle vyrobitelná. Tím se dostala k lidem, kteří si do té doby kožené boty dovolit nemohli.
Efekt je doložený čísly. Mezi lety 1897 a 1899 vzrostl majetek firmy trojnásobně a mezi lety 1899 a 1912 se čisté jmění zvýšilo skoro čtyřicetkrát. V roce 1900 vznikla veřejná obchodní společnost T. a A. Baťa se sto dvaceti zaměstnanci. Když v roce 1908 zemřel bratr Antonín na tuberkulózu, zůstal Tomáš jediným majitelem.
Cesta do Ameriky a jeden rozšířený omyl
V roce 1904 odjel Tomáš Baťa do Lynnu ve státě Massachusetts, tehdejšího centra americké obuvnické výroby. Pobyt trval zhruba půl roku a pracoval v několika provozech. Poznával strojní vybavení, mimo jiné automatické cvikací stroje, a hlavně způsob, jakým je práce organizovaná.
Historik Martin Jemelka tu cestu charakterizuje spíš jako průmyslovou špionáž než jako studijní pobyt a připomíná, že Baťa sám přiznával, že nepatřil k nejproduktivnějším dělníkům. Přivezl si manažerské principy, americkou organizaci práce a Fordův model bydlení pro dělníky.
Co si nepřivezl, je pásová výroba. To je jedna z nejrozšířenějších legend, kterou zdroje nepotvrzují. Pás se ve Zlíně zavedl až v roce 1927 a umožnil zvýšit výrobu o osmapadesát procent při nárůstu zaměstnanců o pětatřicet.
Válka a růst
| Rok | Zaměstnanci | Výroba |
|---|---|---|
| 1894 | 10 v dílně a asi 40 doma | ruční výroba |
| 1900 | 120 | strojní výroba se rozbíhá |
| 1910 | asi 1 500 | přes 3 000 párů denně |
| 1914 | 400 | první armádní zakázka |
| 1917 | přes 5 000 | asi 10 000 párů denně |
| 1930 | 21 259 | rozjetá sériová výroba |
| 1931 | akciová společnost | 35,1 milionu párů, 78 procent produkce státu |
| 1932 | 31 235 | 2 500 prodejen, 54 zemí |
Zlom přinesla mobilizace v roce 1914. Baťa jel do Vídně jednat s vojenským ministerstvem a ve svých pamětech to popsal stručně: třetího dne měl objednávku na padesát tisíc párů vojenských bot. Zakázka se pak rozdělila mezi víc zlínských firem podle počtu cvikacích strojů, které měly. Výroba se přeorientovala z plátěné obuvi na koženou.
Rok 1922: Baťa drtí drahotu
Tohle je nejlépe doložený moment celého příběhu a zároveň ten, kterému se dnes nejhůř rozumí, protože se odehrál v ekonomice, která fungovala opačně než ta dnešní.
Ministr financí Alois Rašín prosazoval posílení koruny. Deflace skokově zhodnotila kurz, československé zboží se stalo v zahraničí neprodejným a firmám zamrzly peníze v zásobách. Mzdy v ekonomice klesly asi o třicet procent, některé ceny až o čtyřicet. Zemědělské produkty spadly o šestačtyřicet procent, průmyslové jen o devatenáct, takže se rozevřely nůžky.
Baťovo oznámení znělo doslova tak, že ceny obuvi ve všech prodejnách snížil od prvního září 1922 průměrně na polovinu jarních cen. Zároveň snížil mzdy dělníků průměrně o čtyřicet procent, ale zavázal se dodávat jim v závodním obchodě potraviny a životní potřeby za poloviční ceny.
Výsledek. První den se prodalo přes devětadevadesát tisíc párů bot za osm celých jedné desetiny milionu korun. Před prodejnami stály fronty, lidé kupovali víc párů na osobu, sklady se vyprázdnily. Firma vyrovnala dluhy bankám a stala se jedinou v Československu, která na bankovním kapitálu nezávisela. Už v roce 1923 zdvojnásobila výrobu i zaměstnanost.
Cena za to nebyla nulová. Firma propouštěla a přišla o rezervy, protože dotovala nákup životních potřeb pro zaměstnance. Konkurence ale srovnatelné ceny nabídnout nemohla a Baťa jí trh ovládl. Podobné uvažování o vlastních rezervách a jejich kolísání popisuje i text o metodách rozpočtu, které vydrží.
Batismus: co bylo na řízení jiné
Od roku 1924 zavedl Baťa spoluúčast na zisku a ztrátě. Každá dílna měla vlastní vyúčtování výdajů a zisků a zaměstnanci z něj měli podíl, takže svou výkonností přímo ovlivňovali své příjmy. Nešlo tedy o prémii navrch, ale o samosprávnou jednotku s vlastním hospodařením.
Druhá věc byla vnitřní financování. Osobní konta zaměstnanců u firmy se úročila výhodněji než v bance, takže si u ní nechávali peníze a firma tím odstranila závislost na bankovních úvěrech. To je přesně ten mechanismus, který jí v krizových letech dal volnost, jakou konkurence neměla.
V roce 1925 vznikla Baťova škola práce. V červenci 1934 zavedla firma čtyřicetihodinový pětidenní pracovní týden. Mzdy měly čtyři podoby: pevnou sazbu, individuální úkolovou, kolektivní úkolovou a podíl na zisku. A prodejní ceny končily devítkou, což je nástroj, který se používá dodnes.
Slogan Náš zákazník, náš pán se k Baťovi váže tradičně, ale doložit ho citací s datem se nepodařilo. Je poctivější mluvit o něm jako o firemním sloganu, ne o ověřeném výroku.
Zlín jako město postavené kolem továrny
Zlínský funkcionalismus stojí na jednom čísle: modul šest celých patnácti metru krát šest celých patnácti metru. Rozměr železobetonového skeletu zvolil architekt František Lydie Gahura tak, aby vyhovoval rozmístění pracovních stolů, šicích strojů i pohybu dělníků. Z toho modulu je pak postavené prakticky všechno, od továrních hal po mrakodrap.
Do roku 1932 vzniklo devět set sedmdesát rodinných domků, neomítaných, z červených cihel, ve variantách jednodomek, dvojdomek a čtyřdomek. Vybavení bylo na svou dobu mimořádné: koupelna s vanou, splachovací záchod, tekoucí voda, elektřina, sklep na uhlí, obývací pokoj se schodištěm do patra. Regulace zpočátku zakazovala ploty a hospodářské přístavky. Ne náhodou se jim říkalo Amerika ve Zlíně.
Město bylo rozvržené do pásů: výroba, doprava a železnice, občanská vybavenost, bydlení, zeleň a sportoviště. Do centra to bylo odkudkoli patnáct minut pěšky. Nemocnice vznikla v roce 1927, Velké kino v roce 1932, Společenský dům na začátku třicátých let. Ke spolupráci byl přizván i Le Corbusier.
Budova číslo 21
Mrakodrap navrhl Vladimír Karfík, inspirovaný pobytem u Franka Lloyda Wrighta. Měří sedmdesát sedm a půl metru, půdorys má osmdesát krát dvacet metrů a jedno celopodlažní kancelářské patro pojme kolem dvou set lidí. V roce 1938 to byla druhá nejvyšší budova v Evropě.
Technicky předběhla dobu o desítky let. Automaticky regulovaná klimatizace, potrubní pošta, telefonní ústředna, ústředna jednotného času, rozhlas, rychlovýtahy s čekací dobou do třiceti sekund, páternoster s jedenatřiceti kabinami, fontánky s pitnou vodou.
Nejznámější je pojízdná ředitelská kancelář ve výtahu, zhruba šest krát šest metrů, s vlastní klimatizací, dvěma telefony, umyvadlem s teplou i studenou vodou a vlastní signalizací. Zlínský architektonický manuál ale uvádí, že využita nikdy nebyla, protože Jan Antonín Baťa brzy emigroval. Dnes v budově sídlí Zlínský kraj a je to kulturní památka.
Starostou vlastního města
V září 1923 zvítězila v obecních volbách Kandidátka zaměstnanců firmy Baťa se sedmnácti mandáty z třiceti a Tomáš Baťa se stal starostou Zlína. Nebyla to klasická politická strana. Volební heslo znělo Moje drahé, obecní svaté.
Prosadil přehledné účetnictví městských financí a nízké a stabilní místní daně, které do města přitáhly živnostníky a řemeslníky. Dále nové náměstí Práce s obchodním domem, hotelem a kinem, rozšiřování obytných čtvrtí a stavbu nemocnice. Funkci zastával až do své smrti.
Svět: satelitní města na čtyřech kontinentech
| Místo | Země | Rok |
|---|---|---|
| Otrokovice, tehdy Baťov | Československo | 1930 |
| Chelmek | Polsko | 1932 |
| Möhlin | Švýcarsko | 1932 až 1933 |
| East Tilbury | Británie | 1933 až 1934 |
| Batanagar u Kalkaty | Indie | 1934 |
| Borovo | tehdejší Jugoslávie | 1931 až 1935 |
| Baťovany, dnes Partizánske | Slovensko | 1938 |
| Batawa | Kanada | 1939 |
Nešlo o pouhé továrny, ale o města podle zlínského vzoru, včetně bydlení a vybavenosti. Batanagar měl ve vrcholu přes sedm tisíc zaměstnanců v indických provozech a funguje dodnes. Do Batawy přišlo ze Zlína dvaaosmdesát pracovníků a za války se tam vyráběla i vojenská technika pro spojence.
Rozsah koncernu na konci třicátých let byl mimořádný. V roce 1931 měl jedenasedmdesátiprocentní podíl na československém vývozu obuvi. V roce 1932 provozoval dva a půl tisíce prodejen ve čtyřiapadesáti zemích na čtyřech kontinentech. V roce 1938 zaměstnával po celém světě přes pětašedesát tisíc lidí a jen zlínský areál měl třiašedesát výrobních budov.
Firma přitom stavěla i infrastrukturu. Baťův kanál vznikal v letech 1934 až 1938, měřil dvaapadesát kilometrů, měl čtrnáct plavebních komor a původně vozil hnědé uhlí z dolu v Ratíškovicích do Otrokovic. Dnes je to rekreační vodní cesta.
Dvanáctý červenec 1932
Ráno mělo letadlo Junkers F 13 odletět do švýcarského Möhlinu na otevření tamní pobočky. Byla hustá mlha. Stroj se zřítil nedaleko továrny na Bahňáku u Otrokovic. Tomáš Baťa zahynul ve věku šestapadesáti let, spolu s pilotem Jindřichem Broučkem.
Konkrétní závěry oficiálního vyšetřování se z dostupných zdrojů doložit nedají. Spekulace o atentátu, které kolem nehody vznikly, doložené nejsou vůbec.
Co bylo potom
Firmu převzal nevlastní bratr Jan Antonín Baťa na základě kupní smlouvy nalezené v Tomášově sejfu. V říjnu 1939 převedl šedesát procent akcií na další ředitele a na vdovu Marii Baťovou, aby zabránil zabavení nacisty, s dohodou o vrácení po válce. Za války ho britské a americké úřady zapsaly na černý seznam kvůli návštěvě u Hermanna Göringa a odmítnutí veřejně podpořit spojence. V roce 1947 byl Národním soudem v nepřítomnosti odsouzen za kolaboraci k patnácti letům. Rehabilitace přišla až v roce 2007, po šedesátiletém úsilí potomků. V Brazílii mezitím založil pět měst.
Syn Tomáš Baťa mladší odešel v roce 1939 přes Spojené státy do Kanady, kde založil Batawu. Organizaci vedl v letech 1945 až 1984 a v roce 1964 přesunul centrálu do Toronta. V roce 1984 prodávala tři sta čtrnáct milionů párů ročně a měla přes sto továren. V prosinci 1989 navštívil Prahu a Zlín, v roce 1992 obnovil podnikání v Československu.
Doma bylo mezitím všechno jinak. Znárodnění přišlo v květnu 1945, podnik byl od ledna 1949 přejmenován na Svit a Zlín na Gottwaldov. Název Zlín se vrátil v roce 1990, Univerzita Tomáše Bati vznikla v roce 2001. Sídlo firmy se za sto let přesunulo ze Zlína do Británie, pak do Toronta a nakonec do švýcarského Lausanne. V rodinném vlastnictví je přes sto pětadvacet let.
Proč to fungovalo, a co se z toho nedá zopakovat
Když se dnes Baťova soustava popisuje, obvykle z ní zbude podíl na zisku a hesla na zdi. To je ale ta snadná část. Podstatnější je, že celý model stál na třech věcech, které spolu držely a samostatně nefungují.
První byla úplná informovanost. Dílna, která má vlastní vyúčtování, potřebuje znát ceny vstupů, náklady i výnosy, jinak se podle nich nedá řídit. Účetnictví tedy nebylo nástrojem kontroly shora, ale podkladem pro rozhodování dole.
Druhou byla nezávislost na bankách. Firma, která si drží vlastní zdroje přes konta zaměstnanců, může v deflaci udělat krok, který by jí věřitel nikdy nedovolil. Snížení cen na polovinu s vyprázdněním skladů je z pohledu banky riziko, z pohledu firmy bez úvěru je to jen rozhodnutí.
Třetí byla kontrola nad celým řetězcem. Baťa nevlastnil jen továrnu, ale i prodejny, bydlení pro zaměstnance, závodní obchod a nakonec i dopravu. Když snižoval mzdy o čtyřicet procent a současně sliboval potraviny za poloviční ceny, mohl to udělat proto, že ten obchod byl jeho.
Právě ta třetí věc je zároveň důvodem, proč se model nedá jednoduše přenést. Systém, ve kterém zaměstnanec bydlí ve firemním domě, nakupuje ve firemním obchodě a má peníze uložené u zaměstnavatele, znamená mimořádnou míru závislosti. Ekonomicky to dávalo obrovskou volnost v rozhodování, sociálně to vytvářelo vazbu, kterou dnešní pracovní právo záměrně omezuje.
Co je z Baťových textů doložené
Jeho úvahy a projevy vyšly knižně a jsou dohledatelné, což se u podnikatelů té doby nedá říct vždycky. Nejcitovanější je pasáž o tom, že příčinou krize je morální bída, dále texty o veřejných financích, o zdraví obyvatelstva a o tom, že co stojí, hnije.
Naopak výroky, které se po českém internetu šíří nejčastěji, doložené nejsou. To platí i o sloganu Náš zákazník, náš pán, u kterého se nepodařilo najít citaci s datem ani primární pramen. Není to důvod ho nepoužívat jako firemní heslo, je to důvod nepřipisovat ho jako výrok konkrétnímu člověku.
Šest tvrzení o Baťovi, která neobstojí
- Že si z Ameriky přivezl pásovou výrobu. Přivezl si organizaci práce a manažerské principy. Pás se ve Zlíně zavedl až v roce 1927, tedy třiadvacet let po té cestě.
- Že ceny snížil v roce 1920. Bylo to od prvního září 1922 a datum je doložené doslovnou citací i čtyřmi nezávislými zdroji. Rok 1920 je chyba, která koluje i v encyklopedických shrnutích.
- Že za války obouval polovinu císařského vojska. Doložená je první zakázka na padesát tisíc párů, kterou navíc firma nedostala celou pro sebe, dělila se o ni s dalšími zlínskými výrobci.
- Že baťovky vznikly z nedostatku peněz na kůži. Ten motiv se doložit nedá. Doložený je důsledek: levnější materiál, kratší výrobní čas, nižší cena a tím dostupnost pro chudé.
- Že značka Barum patří k Baťově éře. Nepatří. Vznikla až v roce 1947 spojením názvů Baťa, Rubena a Matador a jméno navrhla Eliška Junková.
- Že výrok Neříkej, že to nejde, raději řekni, že to zatím neumíš je Baťův. Doložený není. Doložené Baťovy texty jsou naopak dostupné knižně, včetně nejcitovanější pasáže o tom, že příčinou krize je morální bída.
Podobných případů, kdy se ověřená historie a firemní folklor postupně slily do jednoho, je v českém byznysu víc. Jak dnes vypadá začátek podnikání v nesrovnatelně jednodušší podobě, popisuje text o živnosti vedle zaměstnání, a další ekonomická témata najdete v průvodci financemi.
O století později prošla rodinná firma podobně existenční zkouškou, popisuje to text o tom, jak se Lego vzpamatovalo z krize.
Časté otázky
Kdy byla firma Baťa založena?
Živnostenský list dostali sourozenci Anna, Antonín a Tomáš Baťovi v září 1894. Vklad tvořilo dědictví po matce, šest set zlatých. Oprávnění bylo vydané na Antonína, protože osmnáctiletý Tomáš neměl dost tovaryšské praxe. Do roka byla firma v dluzích a vedení převzal Tomáš.
Co se stalo v roce 1922?
Baťa od prvního září snížil ceny obuvi ve všech prodejnách průměrně na polovinu jarních cen a zároveň snížil mzdy o čtyřicet procent, přičemž se zavázal dodávat zaměstnancům potraviny za poloviční ceny. Reakcí na deflační politiku ministra Rašína. První den se prodalo přes devětadevadesát tisíc párů a firma vyrovnala dluhy bankám.
Co znamená batismus?
Soustavu řízení, ve které měla každá dílna vlastní vyúčtování a zaměstnanci se podíleli na jejím zisku i ztrátě. K tomu patřilo vnitřní financování přes osobní konta zaměstnanců, která se úročila výhodněji než v bance, čímž firma odstranila závislost na bankovních úvěrech.
Přivezl si Baťa z Ameriky pásovou výrobu?
Ne. Z cesty do Lynnu v roce 1904 si přivezl organizaci práce, manažerské principy a Fordův model bydlení pro dělníky. Pásová výroba se ve Zlíně zavedla až v roce 1927 a umožnila zvýšit výrobu o osmapadesát procent při nárůstu zaměstnanců o pětatřicet.
Jak velký koncern nakonec byl?
V roce 1932 měl přes jedenatřicet tisíc zaměstnanců, dva a půl tisíce prodejen a zastoupení ve čtyřiapadesáti zemích na čtyřech kontinentech. V roce 1938 zaměstnával celosvětově přes pětašedesát tisíc lidí a jen zlínský areál měl třiašedesát výrobních budov.
Jak Tomáš Baťa zemřel?
Při letecké nehodě dvanáctého července 1932. Letadlo Junkers F 13 mělo za husté mlhy letět do švýcarského Möhlinu na otevření tamní pobočky a zřítilo se nedaleko továrny u Otrokovic. Zahynul spolu s pilotem Jindřichem Broučkem ve věku šestapadesáti let.
Čím byly zvláštní baťovské domky?
Standardem, který na svou dobu nebyl běžný. Do roku 1932 jich vzniklo devět set sedmdesát, z neomítaných červených cihel, s koupelnou s vanou, splachovacím záchodem, tekoucí vodou, elektřinou a sklepem na uhlí. Stavěly se v železobetonovém skeletu o modulu šest celých patnácti metru.
Existuje firma Baťa dodnes?
Ano, a zůstává v rodinném vlastnictví přes sto pětadvacet let. Sídlo se přesunulo ze Zlína do Británie, pak do Toronta a od roku 2004 je ve švýcarském Lausanne. Doma byl podnik znárodněn v roce 1945 a od roku 1949 nesl jméno Svit. Podnikání v Československu obnovil Tomáš Baťa mladší v roce 1992.
