Období bez radosti zažije v životě téměř každý. Dny, kdy se vám nechce vstávat, kdy vás nebaví ani to, co jste dřív milovali, a kdy i jednoduché úkoly působí jako nepřekonatelné hory. Vnitřní prázdno, které se špatně vysvětluje okolí i sobě samému. Často si říkáme, že jsme jen unavení, pohodlní nebo líní. Ale co když to není lenost? Co když nám tělo a mysl vysílají zprávu, že je čas zastavit?

Když motivace ztratí směr

Motivace je jako vnitřní motor – dává nám sílu vstávat, plánovat, tvořit, růst. Když ale dlouhodobě fungujeme pod tlakem, bez prostoru pro sebe, bez radosti a opravdového naplnění, motor se začne zadírat. Ztrácíme chuť do věcí, které dřív dávaly smysl. Nic nás nebaví. Nedokážeme se soustředit, prožíváme vnitřní chaos, podráždění nebo apatii. Často se přidá i fyzická únava a pocit, že „už toho máme dost“.

Ne vždy za tím stojí konkrétní událost. Někdy se do toho stavu plíživě propadáme měsíce – nebo i roky.

Syndrom vyhoření není jen problémem manažerů

Mnoho lidí si myslí, že syndrom vyhoření se týká jen vysoce postavených profesionálů, manažerů nebo lidí v pomáhajících profesích. Pravda je ale jiná. Vyhoření se může týkat kohokoli – rodiče na mateřské, studenta, podnikatele, pečující osoby, zaměstnance i volnonožce. Nejde jen o pracovní přetížení, ale o dlouhodobou ztrátu rovnováhy mezi dáváním a čerpáním.

Typickými znaky jsou emoční vyčerpání, ztráta smyslu, vnitřní otupělost, cynismus, problémy se spánkem, zhoršené vztahy nebo fyzické obtíže. A hlavně – hluboký pocit, že už „nedokážete být jako dřív“.

Když tělo a psychika mluví za nás

Vnitřní ztráta energie se často nejprve projevuje nenápadně – jako nespavost, úzkost, podrážděnost, únava po ránu, zhoršené trávení nebo oslabená imunita. Mnohdy přehlížíme i drobné signály: to, že ztrácíme zájem o oblíbené činnosti, že se vyhýbáme sociálním kontaktům, že si raději pustíme seriál než prožijeme skutečný rozhovor.

Tělo a mysl ale mluví jasně – jen je třeba jim naslouchat. Ztráta radosti není normální stav. Je to zpráva, že něco zásadního potřebuje naši pozornost.

Jak hledat cestu zpět

V okamžiku, kdy si přiznáme, že jsme „ztratili chuť do života“, se může dostavit strach. Co když to už bude navždy? Co když jsem selhal/a? Co když to nedokážu změnit? Dobrou zprávou je, že návrat k radosti je možný – ale nevede přes výkon. Vede přes laskavost k sobě, vědomé zpomalení a malé, ale trvalé změny.

Několik tipů, jak znovu najít vnitřní jiskru:

• Zpomalte – Méně povinností, méně podnětů. Dopřejte si čas nic nedělat – bez výčitek.
• Vnímejte tělo – Pohyb, dech, dotek, odpočinek. Tělo ví, co potřebuje, jen ho musíte slyšet.
• Pište si – Vedení deníku, psaní pocitů bez cenzury nebo každodenní krátké poznámky pomáhají vyčistit mysl.
• Buďte s někým, kdo opravdu naslouchá – Nemusíte vše řešit sami. Sdílení má obrovskou sílu.
• Vyhledejte pomoc – Pokud se necítíte dobře delší dobu, není ostudou obrátit se na odborníka. Naopak. Je to projev síly.

Síla skutečného obratu

Obrátit se k sobě a přiznat si, že něco nefunguje, je první krok ke změně. Syndrom vyhoření je vážný, ale řešitelný stav. Není ostudou ztratit energii – ostudou by bylo tvářit se, že je všechno v pořádku, zatímco uvnitř trpíte. Skutečný obrat přichází ve chvíli, kdy místo dalšího výkonu zvolíte přítomnost. Kdy přestanete sami sobě unikat. A najdete sílu to řešit. Vyhledat odbornou pomoc, když cítíte, že to sami nezvládnete je velice zodpovědný a správný přístup. Radost se nevrací najednou. Přichází pomalu. V podobě drobných momentů, kdy něco ucítíte jinak. Kdy vás rozesměje detail. Kdy se poprvé po dlouhé době probudíte s pocitem, že dnes má den nějaký smysl.