Říká se jim také zelené zlato. Ve skutečnosti se však jedná o zeleně zbarvené oříšky, které s oblibou nejen během vánočních svátků vylupujeme z jejich velice tvrdých skořápek. Ano, hádáte správně, řeč je o pistáciích, které si však nemůže dovolit každý (tedy alespoň ne na denním pořádku). Tyto malé zelené oříšky jsou nejen velice zdravé, ale především poměrně drahé. Ptali jste se však někdy někoho, proč tomu tak je? My vám to prozradíme! 

Pěstování je hotová věda 

Cena pistácií, která se mnohde šponuje do obřích výšin, je úzce spjatá s jejich pěstováním a podnebím, ze kterého pochází. I když se ví, že keříky oříšků jsou velice odolné a že hravě zvládají i mrazíky, stejně tak si poradí i s půdou chudou na živiny, jejich plody potřebují speciální podmínky. To, že keře zvládají prakticky jakékoli podnebí, je sice hezké, ale samotné oříšky nezvládnou cokoliv. Vyžadují podnebí, které není ani příliš chladné (dlouhé zimy nevyhovují), ale ani není příliš horké (horká léta s nízkou vlhkostí značně komplikují dozrávání oříšků). 

Jelikož se tedy musí pistácie pěstovat jenom na některých místech (konkrétně v Turecku, Íránu nebo v Americe), stává se z nich nedostatkové zboží, které samozřejmě má svou cenu.  

Pistácie na zahradě 

Mnozí lidé se pouští do vlastního pěstování a doufají, že si tuto, skoro až exkluzivní, plodinu vypěstují. Jenže i když se bude dařit keři jako takovému, zelených oříšků se pravděpodobně nedočkají. U nás se totiž dlouhé, táhlé a chladné zimy střídají s horkým létem, kdy vlhkost je to, co nutně potřebujeme. 

I ostřílení pěstitelé, kteří mají své keříky na místech, jež jsou pro pěstování ideální, se velice často potýkají s tím, že rostlinkám se zkrátka nechce. Mnohdy čekají až sedm let na to, až keře začnou plodit první ořechy. A i to se velkou měrou podílí na vysoké ceně za zdraví prospěšnou dobrotu.